Dne 29. června jsem se zúčastnil společně se synem Jirkou další výpravy Tatrou 500 HB.

Odjezd z Dobříče byl v 7:00 směrem do Liberce. První zastávka byla v areálu společnosti Alfavaria. Konal se Alfavaria Oldies 2024 – XVI. Ročník Jízdy Leopolda Lancmana. Autobus Tatra 500 HB byl mezi přihlášenými, po registraci získal startovní číslo „500“. Cestující v autobuse dostali pásky na ruku, v areálu příjmu byl krátký rozchod. Pozdravil jsem několik známých, kteří na sraz též zavítali. Mohli jsme se občerstvit. Pořadatelé připravili švestkové koláče (mňam, byly výborné), k tomu podle výběru – čaj, káva. Následoval odjezd z prostoru startu a nezbytné focení „pod rampou“. Počasí přálo, bylo slunečno a horko už od rána. Autobus s cestujícími se vydal na trasu soutěže. Ta naše trasa byla ovšem modifikována s ohledem na velikost vozidla. První zastávka byla v Lučanech, u tamního Automoto muzea. Vzniklo rekonstrukcí bývalé sklárny. K vidění jsou auto i moto exponáty, tematicky rozdělené do různých sekcí. Vystavené jsou i unikáty. Každý exemplář je opatřený stručným popisem. Určitě je na co koukat, každý si vybere, co jeho srdci blízké jest. Někteří stihli i rychlou kávičku v místním bistru. A jelo se dál…

Trasa vedla křivolakými cestičkami s vysokým stoupáním k vodnímu dílu Souš. Tam jsme obdivovali vodní dílo, hromadně se vyfotili a zase pokračovali dále. U horské chaty Smědava byla delší zastávka. Tam byla rezervována místa v místní restauraci. Byla to velká restaurace se samoobsluhou. Nabídka byla pestrá, každý si vybral, aby se řádně před další jízdou nasytil. Průběžně u chaty zastavovala vozidla účastníků soutěže, kteří zde ještě plnili soutěžní úkol.  Autobus zaparkovaný na parkovišti působil pro návštěvníky jako zjevení. Mnoho si autobus fotilo, mnoho se zajímalo, co je zač? Dostávalo se jim informací z jeho historie. A jedeme dál…

Další zastávka byla ve Frýdlantu, v areálu Střední školy hospodářské a lesnické. Tam byl cíl Alfavaria Oldies 2024. Kolem 14. hodiny jsme dostali rozchod. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit exkurze do místního pivovaru nebo navštívit zámek. Šli jsme na zámek. Na nádvoří probíhá rekonstrukce fasád, proto jsou  částečně zakryté lešením. Poslední prohlídka byla v 15 hodin. Skupina byla početná – bylo nás 6 !! Pan průvodce byl hodně znalý historie i všech možných souvislostí. Prohlídku s komentářem jsme si náramně užili. Dokonce jsme byli posledními návštěvníky toho dne a měli jsme možnost vidět, jak funguje padací most a brána na nádvoří zároveň. Mechanismus je hodně důmyslný.

Přesunuli jsme se do nedalekého areálu střední školy, kam se sjížděli účastníci soutěže. V místní jídelně pro nás byla připravená večeře. Mělo následovat vyhodnocení a dekorování účastníků veteránského klání. Organizátoři měli potíže s výpočetním střediskem, tak jsme čekali a čekali…

Venku byla teplota kolem 35 stupňů ve stínu, v jídelně ještě více…. V betonovém a asfaltovém areálu školy bez stromů, které by nabízely stín, se staly nejvíce obleženými schodiště – do kuchyně a do jídelny, které právě ve stínu byly. Vozidel účastníků v areálu již ubylo, mnozí čekání vzdali a odjeli. Několik „koleček“ kolem vystavených vozidel jsme dali, ale potenciál na koukání se vyčerpával s odjíždějícími vozidly. A vyhodnocení v nedohlednu ….

Konečně !!! Vyhodnocení!!

Odjezd z areálu po 20. hodině. Do cíle naší cesty – do Dobříče, cca 2,5 hodiny jízdy. Cestou jsme dojížděli veterány, kteří se vraceli do svých domovů. Bohužel, na naší trase došlo k dopravní nehodě, silnice byla uzavřená. Policie nás nasměrovala na objízdnou trasu – no přes malé vesničky…

Dobříč ! To už bylo 23 hodin a kousek. Vůči plánovanému dojezdu kolem půl osmé trochu rozdíl. Domů tudíž 100 kilometrů za tmy jako noční „bojovka“,  … a byla neděle těsně po půlnoci.

Fotogalerie: Zonerama.

VIDEO: odkaz radši nezveřejňuji. 🙂

(Za VCC Spořice Zdeněk Prchal)